Od doby, kdy jsem byla in love with someone toho na mě bylo hodně a nestíhala jsem, vlastně jsem se soustředila na školu a říkala si, jak on počká. Hm. Nepočkal, odešel. Vlastně to je jenom polovina z pravdy, tu druhou jsem možná někdy napíšu později. Za ten čas na něj nemůžu přestat myslet, asi si můžu zatleskat. A postupem jsem si to uvědomovala - zamilovala jsem se do něj. Prvně jsem se do někoho zamilovala tak moc, že jsem na něj myslela every day, every night. Jenže jsem si všechno uvědomila pozdě. Předtím jsem si vtloukávala do hlavy, že láska nijak neexistuje a i kdybych ji nějakým způsobem našla, dopadla bych zlomená v posteli s prázdným pytlíckem od chipsů. A jak to dopadlo? Hah, stejně.
Kolem mýho života se teď motá hodně kluků, milých a pěkných, jenže problémem je opět on. Jak asi mám začít s někým chodit ven, když neustále myslím na něj. Nejdřív si chci rozmotat tohle klubko citů k onomu klukovi, pak si můžu motat další. Nechci je mít smíchaný do sebe, to už bych nevěděla, co mam delat. (To nevim ani ted, heh.)
Asi nejhorší je sledovat ostatní kamaradky, kamarady, cizi lidi, jak jsou šťastný s tím, s kým jsou. Protože i když jim to přejete a chcete být neskutečně šťastní kvůli nim, tak to nejde, jediný co si představíte je to, že jste to mohli mít taky.
Znáte takový ty vztahy po vztahu? (Skvěle jsi se vyjádřila, fakt.) kdy se s danou osobou nezdravíte, děláte, že se neznáte, pomlouváte všude možně, abyste se cítili líp? (Nevím, jak vám, ale mně to nepomáhá.) Tak já jsem v tomhle bodu mrazu, jako ty páry, co se rozešli, jenže tou ironií je, že ani ten vztah jsme neměli.
Neuvěřitelně moc se snažím, abych na něj zapomněla jenže jak ,když se vám na Facebooku zobrazí fotka, k níž vás před měsíci označil nebo když se jeho jmění nebo kludně i příjmení objeví v televizi, na plakátech,.. Zkrátka potkávám ho všude. Láska je tak stupidní věc. Chápu, že když jste ve stavu in love, tak je to opravdu krása, ale potom co to skončí? Stupidní věc.
Tak nějak jsem sem vypsala své (ani ne 1/4) pocity. Už jsem měla ten moment, kdy i vaši vlastní, oblíbenou peřinu nemůžete ani cítit. Svěřila jsem se vam sem jenom z toho důvodu, že nikoho tím neotravuju a čte si to ten člověk, který má čas a..
Vlastně už končím, jinak začnu psát knížku.
